CZ EN DE

Aktuálně nabízíme
tyto volné pozice:

Referent nákupu, Elektronik, Nákupčí senior, Manažer údržby, Nástrojař, Elektromontér, Zámečník, Svářeč, CNC obráběč, Skladník / Manipulant, Koordinátor zavádění výrob, Zkušební technik elektro, Lakýrník, Brusič, Pracovník ostrahy, Konstruktér přípravků... kompletní nabídka...

Přiblížení výuky a studia, větší provázanost odborného studia a úspěšných firem – takovou cestou jde žamberská firma Bühler CZ. V tamní škole i v dílnách společnosti proto zavedli obor obráběč.

To je začátek článku, který vyšel v sobotní MF DNES 13. 6. jako obsáhlý rozhovor s generálním ředitelem společnosti Bühler CZ Jiřím Appeltauerem, který v žamberské firmě pracuje už 35 let. Je ženatý, má dvě dospělé děti. „Mým koníčkem je hlavně moje práce. Příležitostně hraji bowling - je to krásná hra, protože se u ní musí člověk skutečně soustředit,“ říká ředitel.

Ředitelé firem jsou obvykle zdrženliví, někteří se nechtějí svými úspěchy ani příliš chlubit, jen aby nedráždili konkurenci. Šéf žamberského podniku Bühler CZ Jiří Appeltauer patří k těm druhým. „Naše firma je momentálně ve vynikající kondici. Všichni zákazníci jsou spokojeni,“ řekl Jiří Appeltauer.

Jeho firma s tržbami dosahujícími až k hranici jedné miliardy korun patří pod švýcarský holding Bühler a na všechny kontinenty vyváží především textilní a potravinářské stroje.

Jak se podniká v regionu, kde je dost velká konkurence – nedaleko jsou Isolit-Bravo, OEZ, INA, Rieter a další strojírenské firmy?

Osobně nevnímám ostatní strojírenské firmy jako konkurenci. V podstatě jsme na trhu jako partneři. Například Isolit-Bravo Jablonné nad Orlicí je náš dodavatel obědů; OEZ Letohrad byl naším dodavatelem jističů a Rieter Ústí nad Orlicí je dodnes naším největším zákazníkem.

Kdy jste spojil svůj život s touto fabrikou?

Já jsem tady začal 1. srpna 1980 jako dělník na dílně, později jsem se dopracoval do konstrukce a byl jsem vedoucím technické přípravy výroby. V roce 1992 jsem se stal ředitelem a šéfuji jí už třiadvacátý rok. Spolupracoval jsem při dvou privatizacích.

Čím se zabýváte?

Z někdejší výroby textilií firma postupně přešla na produkci textilních strojů ještě pod švýcarským koncernem Rieter. S novým švýcarským vlastníkem koncernem Bühler vyrábíme čím dál víc potravinářských strojů speciálně na zpracování rýže, obilí, kukuřice, kakaových bobů. Jsme také výrobcem poloautomatických robotů pro dopřádací stroje v textilních linkách a převodovek.

V čem se práce nejvíc změnila ve srovnání s dobou vašich začátků?

Přestože sedím v té samé kanceláři s tím samým nábytkem, tak je situace na průmyslovém trhu úplně jiná. Všechno je rychlejší, modernější, kompaktnější, technologie jsou jiné. Když jsem začínal, měli jsme první CNC stroj, dnes klasické stroje na dílně téměř nemáme. Orientujeme se na nové procesy, jednokusovou výrobu, každodenní odvoz zakázek přímo k zákazníkům, kde jsou montovány do kompletních zařízení, například mlýnů. Dominantně vstupuje do nových principů logistika. Tedy co nejrychleji vyrobit zakázku a uspokojit zákazníky. Dnes je to o rychlosti - o kvalitě se nediskutuje, ta musí být Made in Swiss. Musíme mít menší zásoby a rychle reagovat na trh.

Jaká je kvalita učňů a studentů lidí přicházejících do výroby ve srovnání s dobou vašich začátků?

Stávající systém pseudouniverzálního vzdělání dnes už nevyhovuje, protože se mladá generace nechce učit něco obecného, chce mít rychlý tah na branku, okamžitě umět a neučit se něco, co nepotřebuje. Mladí lidé chtějí být okamžitě dobří a také mít okamžitě větší peníze. A my jim právě splňujeme tyto jejich představy.

Jak?

Studenti nového učebního oboru Obráběč kovů na Střední škole obchodu, řemesel a služeb Žamberk se budou učit své profesi přímo v naší firmě trvale.

Proč to děláte?

Protože si takové stroje jako máme my, žádná škola nemůže koupit, A i kdyby se našel nějaký bohatý sponzor, tak by se zařízení ve škole využívalo třeba čtyři hodiny, ale u nás musí laser, aby se uživil, pracovat na tři směny. Je proto neekonomické, aby někde takové zařízení stálo jen proto, aby se na něm někdo učil. Navíc jde i o mezilidské vztahy na pracovišti. Když na něj přichází vyučený mladík, obvykle na něj všichni koukají, že ještě nic neumí. Tady dostane k sobě hned na počátku instruktora, který ho to naučí, a když se vyučí, jenom přejde kousek vedle a pracuje plnohodnotně, někdy už od třetího ročníku.

Jste v tomto výjimeční?

Každý duální systém je výjimečný. Proto to děláme. Naše výjimečnost je postavena na tom principu, že pracovník už při zaškolování pracuje na tom konkrétním stroji, na kterém bude vyrábět výrobky. Jenom vyrábí věc jednodušší a s nižší přesností. Dílce s přesností jedné desetiny milimetru učeň zvládne, při přesnosti jedné setiny je už potřeba vyšší kvalifikace. Ostatní firmy mají třeba zvláštní prostory, kde se učí na jiném stroji, naše jedinečnost je v tom, že student pracuje na stroji, který stojí třeba 20 milionů korun a ke kterému jej běžně jinde nepustí.

Kolik žáků tuto nabídku využije?

K prvnímu září se přihlásilo 10 studentů, což je počet, který nám vyhovuje. Teorii se budou učit ve škole, praxi budou mít stoprocentně u nás ve firmě.

A vydělají si tak už během studia...

Náš záměr je takový, že dostanou odměnu z podílu na tom, co skutečně vyrobí. Když se prodá výrobek, dostane za to učeň kolem tří až čtyř tisíc korun měsíčně. Stipendia firmy navazují na prospěchová stipendia od Pardubického kraje.

Kolik času u vás studenti při praxi tráví?

Studenti u nás budou pracovat těch svých povinných 6 hodin denně.

Jak vzniklo vaše tréninkové centrum pro dospělé?

Založili jsme ho před třemi lety, protože k nám chodili pracovníci z jiných oborů bez potřebné kvalifikace. My jsme jim potřebovali dát základní průpravu a zároveň jsme chtěli, aby nám nepoškodili nové stroje. S pomocí koncernu, který má vlastní učiliště, jsme se domluvili, že nastartujeme tento systém, ač není stoprocentně stejný, jako je ve Švýcarsku.

Někdy si podnikatelé stěžují na nadměrné zásahy státu do podnikání. Na co si stěžujete vy?

My hledáme možnosti. Naučili jsme se rozvíjet firmu v existujícím prostředí, nevoláme po změnách zákonů, spíše hledáme, jak něco řešit a vyřešit. Podle mě je největším uměním na světě zhmotnit myšlenku. To mě vede k tomu, abych našel takovou cestu, která je možná.

Vaši pracovníci si musí neustále zvykat na nové postupy? Daří se jim to?

Každá změna má tři fáze – ignoraci, odpor a akceptaci. U někoho to trvá tři minuty, u někoho tři měsíce, u někoho tři roky. Já mám tu výhodu, že jsem vyrostl na dílně, lidé mě znají a vědí, co ode mě mohou očekávat. Tím pádem nemáme velké problémy, jak se rychle dohodnout, i když jsme s novým majitelem přešli na úplně nový výrobní program a vše děláme za chodu. Samozřejmě se každý den i něco nového učíme, každý den přináší výzvy. Naši zákazníci jsou s námi spokojení a v rámci 20 závodů koncernu zaujímáme vždy přední místa v hodnocení.

Jaroslav Hubený, redaktor MF DNES

© 2014 - 2016 Bühler CZ, s.r.o. Žamberk,  Veškerá práva vyhrazena | Realizace HezkéWEBY.cz